Historie Aikido ve zkratce

Tvůrcem Aikido je O'sensei Morihei Ueshiba, který vyvinul totu umění z starší formy Daito Ryu aikijujutsu. Po smrti zakladatele pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kisshomaru Ueshiba, který se zasloužil o počátky šíření aikida mimo japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele Moriteru Ueshiba. Linie či styl reprezentovaný do současnosti rodinou Uešiba je označován jako aikikai, přímí žáci zakladatele (ó-sensei) ovšem někdy zakládají vlastní styly a školy (Tomiki Aikido, Iwama-Ryu, Ki-Aikido, Yoshinkan atd.). Centrálním dojo (místo kde se aikido předává) v rámci linie aikikai je Honbu dódžó (Hombu dojo) v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba. První evropskou zemí odkud se aikido začalo dále šířit po starém kontinentu byla francie. V počátcích většinou aikidistické oddíly vznikaly při judistických oddílech. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost. Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu, jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a při tom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí.

O'sensei Morihei Ueshiba                  první Doshu Kisshomaru Ueshiba                 Doshu Moriteru Ueshiba

Vznik Aikido

Aikidó jako samostatné bojové umění bylo vyvinuto teprve na přelomu našeho století mistrem Uešibou Morihei, který vycházel z Aikidžucu. Pokud chceme poznat skutečný původ Aikidó, musíme se proto alespoň částečně seznámit s historií Aikidžucu.

Toto umění lze popsat jako techniku (džutsu) koordinovaného, spojeného, harmonizovaného či koncentrovaného (ai) vědomí, duše či ducha (ki).

Pokud jde o rannou historii této metody, je zaznamenáno, že více než před 700 lety existovala na sever od hory Fudži škola budo, starého bojového umění. Tato škola se specializovala na učení Aikidžucu, které bylo udržováno v tajnosti a omezeno vždy jen na několik žáků, většinou z řad staré šlechty. Toto umění má svůj původ v Kendžucu, či šermu, a postupně se stávalo uměním nadřazeným Džudžucu.

Výrazy aiki (stejně jako džu) zmanená princip, způsob užití těla coby zbraně v boji, způsob úspěšného provedení techniky proti soupeři. Ústřední ideou aiki je užití koordinované síly ki (vnitřní energie) v harmonii (ai) s rozličnými požadavky a okolnostmi boje. Smíšením obráncovy vlastní strategie se strategií soupeře bylo možné nad ním i celým bojem získat úplnou kontrolu, čímž je dosaženo prvotního účelu boje: podrobení soupeře. Je těžké říci, do jaké míry byly tyto výsledky za starých časů dosahovány, protože většina škol Aikidžucu, které rozvinuly techniky a strategie upotřebitelné v opravdovém boji, zanikla.Mezi těmito starými školami byla nejznámější Daitórjů. O tom, jak byl koncept ai skutečně ztělesněn ve starých technikách Aikidžucu praktikovaných školou Daitó, nevíme dnes nic. Krása a působivá účinnost metody jsou však zřejmé v moderních interpretacích technik, praktikovaných školami Aikidó. Sledujete-li tyto techniky použité proti jednomu, nebo více, soupeřům, ať již ozbrojemým, či nikoli, není obtížné pochopit, proč bývalo Aikidžucu považováno za umění předčící Džudžucu.

Mistr Uešiba Morihei byl opravdu posledním reprezentantem těchto škol Aikidžucu, které naposled skrze něho přežili z feudálních dob do 20. století, byť v modifikované formě. Jeho Aikidó obsahuje veliké množství technik, kterými lze snadno a rychle dosáhnout podrobení soupeřů.Techniky Aikidó jsou ve své strategické dimenzi založeny na reflexivním konceptu aiki, to jest, na totální koordinaci obráncovy reakce na vedený útok. V Uešibově metodě však nejde jen o koordinaci ve strategickém smyslu, koordinace není nazírána jen jako prostředek získání jednoho, čili omezeného, cíle, inteligentním použitím přírodních a anatomických zákonů, protože to by omezilo hodnotu a význam principu a technik na problém samotného boje. Takovéhoto omezeného cíle lze samozřejmě dosáhnout snadno a rychle užitím technik džu a wa, nebo agresivní technikou starých jednostraných technik přímého útoku, nezabývajících se do větší hloubky soupeřovou strategií (go).

Uešiba dále toužil vyvinout integrovanou lidskou osobnost, plně vyváženou, v neustálém stavu harmonie, a za tímto účelem adoptoval staré techniky aiki. Jeho vysněný typ harmonie je velice těžké získat. Techniky džucu, vymyšlené pro boj, byly úmyslně omezeny právě kůli jejich specializaci. (Mistr Kano (yakladatel judo) musel čelit stejnému problému, který vyřešil modifikací Džudžucu technik a jejich přesunutí z dimenze Džudžucu do dimenze Džúdó.) Uešiba v souladu s komplexnějším pojetím principu aiki rovněž modifikoval staré džucu a vytvořil novou metodu, již nazval Aikidó.

Historie Aikido v Čechách